Jak jsem se vyhnula bolesti aneb preventivní tejpy jsou naprosto suprové … a originální

Dlouhá jízda na sjezdovém kole, ve stoji a v podřepu, strach z nového a neznámého, netrénované nohy. Logické očekávání bolesti kolen a stehen za hranicí použitelnosti. Kombinace, kterou si dobrovolně nevyberete. Ale přes všechno jsem to zvládla. Moje stehna a kolena byla v pohodě a ještě měly krásnou ozdobu, která přitahovala oči i po dovolené :-).

Nejsem žádný cyklistický nadšenec a už vůbec ne výborný jezdec. Z kopce jezdím velmi opatrně, pomalu a rozhodně v sedě. Jízdu v terénu zvládám po lesní cestě, žádné divočiny nevyhledávám. Ale co by člověk neudělal pro radost svého dítěte, že?

Můj syn se rozhodl, že chce sjíždět traily (speciální cesty z kopce, plné boulí-houpanců, zatáček-klopenek a dalších „radostí“). Když zjistil, že nedaleko místa naší dovolené bude areál Dolní Morava, kde jsou traily i pro rodiny s dětmi, měl jasno. Sám jet nemohl, přestože absolvoval individuální výcvik s trenérem, takže jsem měla jasno i já :-(.

Osobně jsem se sjezdu, trailu, dost obávala. I po fyzické stránce. Jak zvládnu dlouhou jízdu ve stoje, vlastně v polodřepu a k tomu ještě neustále pérovat v kolenou, tedy dělat jakési dřepy? Očekávala jsem desítky minut sjezdu, kdy se sedátka ani nedotknu a vše budou muset udržet nohy a ruce. A budou trpět. Jak moc, to jsem si naštěstí neuměla ani představit :-).

To moje stehna a kolena fakt nedají, na to nejsem ani v nejmenším připravená. Vyhnout jsem se tomu nemohla (slíbila jsem to svému synovi, že to sjedeme). Vzala jsem to jako ideální příležitost vyzkoušet preventivní účinek tejpů, které jsou mojí novou profesní láskou.

Večer před dnem D, jsem si nalepila pásky. Chtěla jsem ochránit stehna a částečně kolena, neb levé koleno se občas hlásí i při cestě do schodů. Kolena už mě limitovala jakou holku na základce při volejbale a navíc nosí značnou váhu, která se od těch dob nahromadila. Nalepeno, připraveno.

Sjezd byl … zajímavější, než jsem čekala. Kolo bylo dokonalé, vymakané a se všemi možnými vychytávkami. Neocenila jsem je, neb to bylo pro mě až moc. Syn dostal pouze obyčejné horské kolo, neboť v dětském nic lepšího bohužel neměli.

Selský trail – modrý – tedy nejjednodušší, pro začátečníky a rodiny s dětmi. Délka 7 km, převýšení dolů 411 m. No, uvidíme. Cesta je, přiznávám, skvěle udělaná. Dokonce jsme potkali i pána s koštětem, který cestičku umetal, aby neklouzala. Ale je to mazec. Pro mě, která na sjezdovém kole byla poprvé, v kombinaci s terénem a strachem, to bylo doooost náročné.

Díky tomu, že jsem sledovala výcvik svého syna pár dní předtím, že mě docvakává technika pohybu i při pouhém pozorování a přemýšlení, jsem dokázala alespoň částečně proměnit teorii jízdy v praxi. Alespoň ve chvílích, kdy mě neblokoval a neparalizoval strach :-).

Zastávky v průběhu byly nutné a časté. Sedátko kola je tak nízko, že je vlastně nepříjemné na něm sedět. Takže pokrčený postoj. Strach stahoval svaly víc, než by bylo nutné… Napětí nohou bylo veliké. Kvůli strachu a tedy pomalé jízdě jsem musela občas i šlápnout, což ve stoje moc neumím. Náročné. Často jsem z kola slézala a ostré zatáčky v otevřeném terénu scházela pěšky. Opět zátěž na nohy.

Díky mé nedokonalosti, strachu, nuceným přestávkám, pomalosti a opatrnosti, uhýbání všem ostatním a opakovanému nasedání na kolo jsem asi v 2/3 sjezdu myslela, že mě nohy upadnou. Že to prostě nedají. Museli, jinak to nešlo. Nebylo jiné cesty dolů. Snažila jsem se odpočívat a sednout si, ale byl to spíš psychické. Nohám to moc nepomohlo.

Ano, nohy – stehna bolela. Hodně. Při samotné jízdě to bylo hrozné. Sjezd je odhadován na 26 minut. Já to jela přes 2 hodiny. Takže 2 hodiny utrpení nejen pro nohy, neskutečná zátěž. Ale zvládli jsme to. Syn pochopitelně s přehledem, ale bez řečí a velmi ohleduplně čekal na maminku strašpytelku.

A jak se cítily moje nohy po té? A další dny? 2 hodiny držely celou moji váhu. K tomu pružily a udělaly desítky dřepů. Fakt záhul. Po dojezdu a bezprostředním odpočinku jsem v pohodě mohla chodit i do schodů. Ještě ten den jsme šli i do kopce, odchodili pár kilometrů a pohoda.

Další dny standartní túry po horách, do kopce i dolů. POHODA. Pomalá a pidi chůze v muzeu. Stále ok. Nohy absolutně bez bolesti. Za 2 dny nás čekala prohlídka vojenské tvrze Hůrka. Součástí mimořádné prohlídky bylo 600 schodů nahoru a stejně tak dolů. Rozděleno na 2 části, tedy cca 300 schodů nahoru na jeden zátah. Krom toho, že to nestíhali plíce, tak nohy v pohodě. Jasně, věděla jsem o nich, ale okamžitě po akci byly bez následků a v klidu.

Tejpy mě opravdu zachránily před nepříjemnými dozvuky náročného sjezdu. Navíc se staly mojí druhou kůží, vůbec jsem je nevnímala. A jelikož jsem si je vybrala (ne záměrně) barevně tak, aby ladily s mým oblečením, byl z toho fantastický doplněk :-). Tejpy zajistily uvolnění přetížené oblasti, rychlejší regeneraci a už předem připravily tkáň na zátěž tím, že rozproudily lymfatický systém a zásobování kyslíkem včetně odvodu odpadních látek.

Po návratu do města přitahovaly pozornost třeba v tramvaji :-). Co si ostatní mysleli, to fakt nevím, ale možná mi tiše záviděli? Každopádně díky za to, že si umím pomoci a vyhnout se bolesti. Stejně tak mohu pomoci i Vám. Čeká Vás sportovní výkon, dovolené na kole či stěhování a tušíte, že by mohl být problém s koleny, zády, ramenem? Stačí se ozvat předem, domluvit se a vyrazit s ozdobou. Zkrátka BÝT PŘIPRAVEN! Více o vědomém tejpování zde>>