Jak jsem cvičila na zubařském křesle

Jestli jsem se nezbláznila? Ne. Ale znáte to - sedíte tam s otevřenou pusou a radost z toho zrovna není. Tak proč si to alespoň trochu nezpříjemnit?

Nevím, jak Vás, ale mě u zubaře bolí za krkem a vůbec celé tělo je tak napjaté, že jsem z toho rozlámaná ještě dalších několik hodin.
Naposledy jsem to zkusila jinak. Místo hodiny přetrpění na křesle to byla hodinka, kterou jsem věnovala vnímání svého těla, reagování na jeho potřeby a aktivaci hlubokého systému.

Možná jsem divná, ale odcházela jsem plná energie a s pěkně rozprouděným a neztuhlým tělem.

Naposledy jsem v křesle strávila více než hodinu. Průběžně jsem vytahovala krk, přivírala pusu v každé pidi-pauze. Postupně jsem se více a více soustředila na své tělo.

Proč mám totálně napjaté stehna a celé nohy? Proč je mám položené přes sebe? Proč mám prsty na rukou vytrčené do vzduchu, místo aby se opřely o tělo?

Se zavřenýma očima, to světlo z lampy je mi vždycky protivné, jsem začala "cvičit".

Vytažený culík - zadní strana krku - OK. Co ty sedací kosti? To byla dost výzva a moc mi to v tom křesle nešlo. Ale dech do zadních žeber, stahování spodních žeber dolů k pánvi a tedy posilování hlubokých břišních svalů, šlo dobře. Uvolnit nohy - víc - tak, to by šlo. Uvolnit napětí v prstech na rukou. Srovnala jsem chodidla, aby směřovala do stropu (normálně mi padají hodně špičky ven).

Vytáhla jsem hlavu a plně ji opřela do opěrky. Ani nedržet ani netlačit extrémně. Je to stejné, jako při cvičení. Jelikož jsem měla umrtvenou pusu, vnímala jsem jen foukání, občas tlak a lehké nepříjemno.

Ale moje tělo se cítilo dobře. Cíleně jsem hledala a odstraňovala nepohodlí v jednotlivých částech těla. Hodina utekla, že mi to ani nepřišlo.

Že nejsem normální? Asi ne. Ale když hlásám a učím, že cvičit se dá kdekoliv, tak kdekoliv. Ale mě to přišlo samozřejmé. Místo hodiny napětí a tělesného stresu, jsem se hodinu věnovala tomu, abych:

• • vnímala své tělo a naučila se číst jednotlivé signály
  • zároveň jsem si trénovala napřimování páteře, předešla tak pocitu tuhého krku, který by jinak následoval dalších několik minut až hodin,
  • aktivovala jsem hluboký stabilizační systém díky aktivitě žeber a dechu,
  • učila se zůstat v pozici a nezatínat přitom zbytečně jiné části těla (u mě hlavně nohy od hýždí až po prsty.

Myslím, že i panu zubaři se lépe pracovalo, když jsem nebyla v křeči. Asi ne náhodou mi poděkoval za spolupráci (normálně tuto formulku nepoužívá a to máme za sebou leccos :-)). O mém cvičení zatím nevěděl, ale třeba něco bylo jinak.

Odcházela jsem plná elánu, s neztuhlým tělem z dlouhého sezení v 1 poloze a nahromaděným stresem v těle.